60 let kněžství

   Dnes byla u nás v kostele slavnostní věc. Náš starý pan farář slavil šedesát let kněžství! Byla to nádherná událost, která se jistě všem zapsala do paměti!:)

 Při kázání jsem pozorovala dvě holčičky sedící přede mnou, jak se celou mši pošťuchují a handrkují!:) Pozorovala jsme to s úsměvem na tváři, protože vím, že i já jsem byla stejná! A v tom se mi vybavilo to období šesti, sedmi let. Chvilku jsem nad tím tak přemýšlela a pak se mi vybavilo mé první svaté příjímání. Vzpomněla jsem si na první zpověd, jak jsem měla trému, co tam budu tomu cizímu pánovi, který o mně nic neví říkat?:) Pamatuji se, jak jsem se maminky ještě když jsme stála u zpovědnice s obavami v očích ptala, jestli tam vážně musím?! A ona jen s úsměvem přikývla.

 Ale mimo jiné se mi také vybavilo období třinácti let, kdy jsem o kostele nechtěla ani slyšet! Zrovna jsem si procházela tou nejhorší částí puberty a jít na hodinu do kostela i přišlo jako marnění času! V tu dobu jsem měla plnou hlavu kluků a tooho jak se obléct, aby si mě někdo všiml, jak se v jejich přítomnosti chovat, atd....:) A každou neděli jsem s našima smlouvala, zda tam opravdu musím! A musela jsem neděli, co neděli, nepomohl mi ani pláč, ani naštvanost s uražeností, nepomohlo mi NIC!

V té době jsem nechápala proč tam všichni ty lidi chodí, nebyla jsme si ani jistá svojí vírou! Ale nyní si uvědomuji, jak jsem za to našim vděčná! Za to, že mě nenechali i když jsme byla protivná a nevděčná! Protože jsem si časem začala uvědomovat, že tam vlastně chodím ráda! Už mi to nepřipadalo, jako zbytečné, ale přišlo mi to užitečné! Ale pořád to nějak nebylo ono! Modlitby jsem naučeně odříkávala, bez toho, aniž bych o nich přemýšlela! Dokonce i vyznání víry jsem odříkavla, bez toho aniž bych si byla vědoma, toho co tím vlastně prokazuji!! Vše mi došlo až jednou u svaté zpovědi, kdy se mě jeden moudrý muž zeptal, proč tam vlastně chodím? Proč se chodím zpovídat! A já si uvědomila že jsem nad tím vlastně nikdy nepřemýšlela a brala to jako povinost!

 Nyní již vím, proč se chodím zpovídat, protože se chci pánu líbit a chci být jeho ovečkou! I když vím, že on mě miluje i s hříchy! A také protže chci chodit ke svatému příjímní, a proč? No přeci, protože mu chci být stále blíž a blíž!:) DĚKUJI!!!:)