Stejně jako v loňském roce, tak i letos jsem se vydala v převleku krále Baltazara koledovat pro charitu. Bylo to zrovna mrazivé dopoledne, ale ten všudypřítomný mráz pomalu roztával ochotou a otevřenými dveřmi nejen od bytů, ale i od srdcí lidí. Většina z nich nás s úsměvem na rtech vítala, aby přispěla do naší pokladničky. Někteří nás již radostně vyhlíželi z oken. A my jim zpívali onu známou koledu. Při jejím zpěvu se mnozí i přidali. Všichni byly moc milí a ochotní. Ptali se, zda nám není zima, či zda nechceme na zahřátí čaj nebo snad i něco ostřejšího... Bylo to ohromné! Zahříval mě hlavně ten pocit, že až se peníze dostanou k těm potřebným, bude to ještě lepší... Nejvíce mě ale překvapila skupinka cizinců. Narazili jsme na ně až cestou zpět. Zastihli jsem je ve veselém rozpoložení a hned se nás začali vyptávat, co mají představovat ty koruny na hlavě. Po té spatřili charitní logo na pokladničce a prohodili něco ve smyslu, že charitě se má pomáhat a každý z nich s radostí přispěl. To bylo něco úplně neuvěřitelného. V té chvíli jsem si uvědomila, jak je Boží láska všudypřítomná po celém světě!
Michaela Novotná a Lenka Judová
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.