Minulou neděli jsem byla na první schůzce našeho nového spolča. Bylo to moc fajn, hráli jsme takovou zajímavou hru, sice si již nevzpomenu na jméno, ale to nevadí.:) Na tabuly byly napsaný hodnoty např. askeze život, Bůh, svoboda, naděje, láska, krása, víra, slast, prosperita, atd... My jsme měli k dispozici určité peníze a měli jsme si ty hodnoty kupovat jako na burze, kdo dá víc...:) Bylo to velmi zvláštní a uvolnující, takové, že jsme si ujasnili své osobní hodnoty.
Z hodnot, které jsme utržili jsme měli postavit svůj vlastní chrám a já bych se svámi nyní ráda podělila o ten náš chrám.
Jako základní kámen jsme měli Boha, stavěli jsme na něm. Protože jeho pochopení pro naše hříchy je nekonečné. A jeho láska k nám je neuvěřitelná, on je ten, kdo nám daroval život! Má pro nás vždy pochopení v každé naší chvíly, ať je šťastná, či nešťastná. A my ho milujeme a klaníme se před ním a obdivujeme jeho krásu.
Našimi opornými sloupy byla naděje, která šla ruku v ruce s moudrostí. Naděje, protže každý má naději a naděje nikdy nekončí. naděje je vždy, i když třeba malá, kterou ani nevnímáme, ale je tam. Naděje na život věčný, naděje, že nám budou naše hříchy, naděje, že spatříme království nebeské. A moudrost, protože bez ní by se to neobešlo:) Protože moudří remeslníci nám náš chrám postavili.
Jako křtitelnici jsme si zvolili krásu a to nikoli naší, ale krásu života s Bohem, protže při křtu se stáváme součástí jeho života. krásu světa kolem nás a krásu Boha.
Náš oltář byl jako obět, jako naše obět pro Boha, ale i oběť Boha pro nás.
A dveře zastoupila právě svoboda ve smyslu svoboda volby. Svobodně se můžeme rozhodnout, zda chceme vstoupit do Božího chrámu.
Sice jsme byly bez střechy, ale to nám nevadilo, protže nám na hlavy svítilo sluníčko, jako Boží láska, která je věčná a neustupující.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.