v tomto blogu najdeš vše co mi vykouzlý úsměv na tváři a doufám že i tobě

Klečela jsem s ním na jednom poli:)

29. 9. 2009 21:36
Rubrika: Nezařazené | Štítky: akce:navsteva-papeze

Jak stádo, tak i já jsem jela do Brna přivítat našeho pastýře. Jela jsme tam jen tak, říkala, jsem si, že když už je tu, že bych tam teda mohla jet...:) Neměla jsem žádný určitý cíl, prosbu, poděkování, nebo něco, s čím bych na mši jela, jela jsme spíše zvědavá...

Ráno když jsem vstávala, tak jsem byla dost nepříjemná, protže se v kuchyni všichni motaly a já ráno prostě potřebuju ten svůj klid...:) Cestou na nádraží jsem však začala poookřávat a při vstupu do vlaku jsem se již usmívala, jediné co mi chybělo byl, nějaký pocit, jela jsem tak nějak odevzdaná a nevnímala jsem to... Ve vlaku s námi seděla skupinka postarších, ale velmi milých lidí...:)

Cesta utíkala rychle, vůbec mi to jako hodina nepřipadala a my byly tedy během chvilky na místě. Ohromující pocit mě zachvátil jako lavina, když jsem vystoupila z vlaku a spatřila tu davy lidí, kteří se těšili na setkání s našim pastýřem, bylo to ohromující.

Mile mě překvapil i postoj všech pořadatelů, mužů z armády, policistů, hasičů, záchranářů a všech, kdo se na této akci podílely. Najednou mi bylo taky příjemně a vůbec mi nevadila zima, nebo, to , že jsme zapomněla doma foťák. Najednou byly všechny mé starosti pryč a já se soustředila pouze na toto, nezajímala mě blížící se písemka z biologie, zasedlá učiteka, která si na mě bude vylívat vztek, najednou to bylo jako mávnutím kouzelného proutku pryč. Bylo mi jedno, co si o mě kdo myslí, já byla šťastná.

A mé štěstí trvalo, bylo to úžasné, když náš pastýř projížděl kolem a všichni křičely, mávaly a usmívaly se, bylo to ohromující. Ve snaze zahlédnout alespon kousek papamobilu jsme si vylezla na židli a srdce mi povyskočilo radostí, kdyř jsem alepoň z dálky a na okamžik mohla vidět ousek střechy papamobilu, proč se dívat na plátno, když ho můžu vidět na živo...:) Bylo to úžasný a tomto duchu probíhala i celá mše s radostí a určitou pokorou jsme naslouchala papežovým slovům... Kolem mě byla spousta dalších lidí, kteří se na mě dobrosrdečně usmívaly a bylo to ohromný. A to nejlepší teprve přijde, protože kolem nás papež projížděl cestou zpět k letadlu, to byl teprvě moment, chvíle, kterou bych chtěla prožívat pořád, zachovat si ji napořád, on se usmíval a žehanl nám, my mu mávaly a volaly: " Ať žije svatý otec!" No byla to paráda... Neuvěřitelné... Ta euforie toho místa na mě silně doléhalal a já měla nutkání každého objímat..:)

Při cestě vlakem zpět domů mi běžěla hlavou písnička, poznají nás po lásce, křesťany, protže vlak byl plnej usmívajích se lídí s vlaječkami, plných dojmů, které honem sdělovaly svým nejbližším, spících dětí v maminčině náručí a vše to bylo takové pokojné.

Pořád mi, ale nějak nedochází, že se to vlastně stalo, přijde mi to jako nádherný sen. Nedokážu si uvědomit, že jsme klešela na jednom poli s hlavou církve...:)))

Toto byl můj zatím jediný a nejkrásnější osobní zažitek s papežem, uvědomila jsme si, jak je pro mě má víra důležitá i to, že on mi věří....

....Děkuji.....

Zobrazeno 1014×

Komentáře

misinka192

Předem se omlouvám, za chyby či překlpey v textu...

magda

Míšo, moc pěkně napsaný, díky, cítila jsem to podobně. Tak jak píšeš- ta euforie toho místa na mě silně doléhala....

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio