babi na ODN

 Přežila jsem prvák a postoupila tedy do druháku a tím pro mě začala celoroční praxe v nemocnici. Střídáme se a jednou za čtrnáct dní v úterý strávím den v nemocnici. No co, nechtělo se mi tam a to vůbec, představa prudící učitelky, naštvaný sanitářky a nemocný, kteří mi to vůbec neulehčovali a ještě na mě řvali.... No děs a ze všeho nejvíc jsem se nechtěla dostat na ODN_oddělení dlouhodobě ležících. J8 tam navíc měla jít hnedka jako první za svojí drzost:). Přes prázdniny jsem se na to snažila nemyslet, ale i tak se mi o tem občas zdáli pěkný noční můry. NO bylo to hrozný, měl jsem z toho čím dál větší strach, až se to září přiblížilo a s ním i má první návštěva ODN.

 Bylo to v úterý, což je zrovna ńa ODN koupací den, čili se musí včichni pacienti vykoupat. No ze začátku jsem z toho byla pěkně v šoku. Ale pak se Mé obavy schovaly, protže tam nebyl čas nad něčím přemýšlet. ZA jedno dopoledne jsme ztihla vykoupat kolem dvaceti pacientů a myslela jsem si, že je to v pohodě, že to zvládnu.

 Další praxi jsme se tam začala trošku víc bavit s jednou moc milou a silně věřící ženou. Ona byl naprosto úžasná, jak jsme postupem času zjišťovala, byla tam naprosto sama, rodina se na ní vykašlala a ona se přesto usmívala a vždy do mé směny přinesla spoustu slunce. Každé ráno, když jsem jí umývala stoleček tak mi na den přečetla úryvek z BIBLE. Již jen to bylo velmi povzbuzující, ona tam na mě vždy čekala plná úsměvů a radosti a těšila se, až mi to bude moct přečíst. Bylo to prostě nádherné.

 Ale vše nádherné jednou končí a tak to bylo i v našem případě, jednoho dne se mi totiž moje babi svěřila, že se jí v noci zdálo, jak ji Pán volá k sobě. Uklidňovala jsem ji-nebo spíš sebe, že to byl jen sen, že tu s námi ještě dlouho bude. Večer jsem se za ni i pomodlila a usínala s vědomím, že mi ji Pán určitě nevezme a těšila jsem se na další úterý, až mi zase bude číst skrz ty staré známé ušmudlané brejle a s tresoucím se hlasem úryvek z BIBLE.

Když jsem tam ono úterý přišla první má cesta vedla k babi a ona tam skutečně již na mě čekala s BIBLÍ v ruce, teda to se mi ulevilo. Měla jsem ohromnou radost, že ji zase vidím. A děkovala jsem Bohu, že mi babi nechal.

On mi ji opravdu nechal, ale již krátce. ještě toho dne krátce po té, co mi přečetla úryvek z BIBLE a já šla do dalšího pokeje totiž babi zemřela. Zemřela poklidně s BIBLÍ v ruce. Když jsem tam poté viděla to tělo a tvář s úsměvem bylo to krásné a já necítila smutek, Pán mi dopřál čas se s babi rozloučit a to právě modlitbou a úryvkem verše z BIBLE. Bylo to vážně hrozně pěkný!

Ještě dnes když vstupuju do jejího pokoje a ustýlám její postel na ní babi stále vidím s BIBLÍ v ruce a úsměvem na tváři.